Měli jste dopravní nehodu v práci? Zaměstnanec má právo, aby mu zaměstnavatel nahradil vzniklou škodu či újmu. Tento právní vztah se v zásadě řídí zákoníkem práce, nemusí tomu tak ale být vždy. Při splnění určitých podmínek může poškozenému zaměstnanci vzniknout i nárok, který se bude řídit právem občanským. Existují přitom značné rozdíly mezi nároky podle pracovního a podle občanského práva. Právě jejich odlišením se budeme v tomto článku zabývat.
Dopravní nehoda jako pracovní úraz
Než se budeme věnovat postupu při náhradě nároků dle pracovního práva, je nutné stanovit kritérium, které je rozhodující pro postup dle pracovního práva. Tímto kritériem je otázka, zda lze dopravní nehodu chápat jako pracovní úraz zaměstnance. Aby byla dopravní nehoda současně pracovním úrazem, musí býti splněny podmínky stanovené v § 271k zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Toto zákonné ustanovení obsahuje definici pracovního úrazu, kterou by musela dopravní nehoda naplňovat. Pro ilustraci lze shrnout, že pracovním úrazem je každé poškození zdraví, ke kterému došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním těchto úkolů. Toto pravidlo má své výjimky, přičemž si zde dovolím zmínit tu nejrozšířenější, kterou je cesta zaměstnance do zaměstnání a zpět. Pokud se tedy dopravní nehoda stala při cestě do zaměstnání, nároky z této nehody se pracovním právem řídit nebudou. Naproti tomu, pokud by se dopravní nehoda stala při výkonu zaměstnání, např. při cestě k zákazníkovi, bude se jednat o pracovní úraz a nároky poškozeného se budou řídit pracovním právem.
Při odškodnění dopravní nehody dle pracovního práva je osoba povinná k náhradě škody a újmy na zdraví Váš zaměstnavatel. Každý zaměstnavatel je navíc povinen se pojistit pro případ odpovědnosti za pracovní úraz svých zaměstnanců. Při uplatnění nároků tedy mohou nastat komplikované situace, kdy jednáte o odškodnění nejen se zaměstnavatelem, ale i s pojišťovnou zaměstnavatele, přičemž každý od Vás požaduje jiné dokumenty k prokázání nároku.
Odškodnění dopravní nehody zaměstnance podle občanského práva
Přestože se dopravní nehoda stala při zaměstnání, může nastat situace, že náhrada nebude poškozenému poskytnuta podle pracovního práva. Podmínkou je, aby viníkem dopravní nehody byla třetí osoba odlišná od zaměstnavatele. Pro ilustraci se může jednat o situaci, kdy zaměstnanec jede za zákazníkem, jiný řidič vozidla mu nedá přednost a dojde ke srážce.
V takovémto případě má poškozený zaměstnanec možnost volby, zda bude požadovat odškodnění od svého zaměstnavatele či od viníka dopravní nehody a pojišťovny, u které má viník sjednáno povinné ručení. Nároky přitom nelze uplatňovat současně a jakmile si poškozený zaměstnance zvolí podle kterého práva chce být odškodňován, nelze již volbu změnit.
Zásadní otázkou tedy je, jaké jsou rozdíly mezi odškodněním podle pracovního a občanského práva, aby poškozený zaměstnanec provedl volbu správně.
Rozdíly v odškodnění podle pracovního a občanského práva
Nevýhodou pracovního práva je patrná zastaralost zákoníku práce, a to zejména ve srovnání se stále relativně novou úpravou občanského práva. Zákoník práce, kterým se pracovněprávní nároky z pracovních úrazů řídí, tak svojí úpravou stále odpovídá zastaralému systému odškodňování.
Odškodnění pozůstalých
Na první pohled nejvíce patrným omezením pracovněprávních nároků je paušální stanovení finanční náhrady pro pozůstalé v případě úmrtí poškozeného zaměstnance. V tomto případě je částka stanovena na 240.000,- Kč pro manžela, partnera a nezaopatřené dítě. Tento tabulkový přístup zastával i starý občanský zákoník. V novém občanském zákoníku bylo toto omezení odstraněno a nově bylo určeno, že náhrada pro pozůstalé má „plně vyvažovat jejich strádání“. Nadto je okruh odškodňovaných pozůstalých dle občanského práva značně širší. Z praxe naší společnosti pak jednoznačně vyplývá, že částky poskytované pozůstalým podle občanského práva jsou i několikanásobně vyšší než paušální částka podle pracovního práva a odškodněny jsou i osoby, které by dle pracovního právo nedostaly ničeho (například sourozenci).
bolestné a trvalé následky
Mezi základní nároky poškozeného patří nárok na odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění (dříve označovaných jako trvalé následky). Náhrada těchto nároků se v pracovněprávních vztazích řídí § 271c odst. 2 zákoníku práce. Vláda České republiky vydala nařízení č. 276/2015 Sb., kterým se stanoví bodové ohodnocení jednotlivých zranění poškozeného a výše odpovídající náhrady. § 3 tohoto nařízení stanoví, že hodnota jednoho bodu činí 250 Kč.
Ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění dle pracovněprávních vztahů je pro poškozeného v tomto ohledu nevýhodné, neboť v případě občanskoprávních vztahů se nároky poškozené ohodnocují nikoliv podle nařízení č. 276/2015 Sb., ale podle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. I Metodika využívá k ohodnocení zranění poškozeného bodový systém. Hodnota jednoho bodu však není stanovena paušálně, ale je vypočtena v závislosti na výši hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž nárok poškozeného vznikl. Pro ohodnocení zranění z dopravní nehody v roce 2020 se tak použije hrubá měsíční nominální mzda za rok 2019. Hodnota jednoho bodu v roce 2020 pro odškodnění podle občanského práva činí 341,25 Kč.
Konec dobrý?
Závěrem lze shrnout, že pro případy dopravních nehod, které jsou současně pracovními úrazy, nemusí být vždy postup dle pracovněprávních předpisů tím nejvýhodnějším ba naopak. Přestože se právní systém České republiky snaží chránit zájmy zaměstnanců jako slabší strany, v případě této problematiky v zásadě nezaručuje takové finanční odškodnění, jaké umožňuje občanskoprávní úprava.
I v této problematice se na nás můžete obrátit a naše společnost Vám s vyřízením celé události pomůže. Poskytneme Vám kompletní servis pro maximálně efektivní vymožení Vašich nároků, neboť maximální odškodnění je naším společným cílem.
