Právní předpisy a Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví

Právní předpisy a Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví

Základním právním předpisem zakotvujícím v českém právním řádu pravidla náhrady majetkové i nemajetkové újmy způsobené dopravní nehodou je občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „občanský zákoník“). Tento zákon obsahuje poměrně rozsáhlou úpravu této problematiky v § 2894§ 2971, přičemž zákonným podkladem pro náhradu nemajetkové újmy je § 2956 a následující. Tato zákonná ustanovení pojímají náhradu nemajetkové újmy sice poměrně široce a celistvě, avšak spíše v obecné rovině a absentující bližší kritéria pro určení konkrétní výše finančního odškodnění.

Praxe do roku 2014

Do roku 2014 byl z hlediska praxe a konkrétních případů stěžejní často kritizovaná vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Tuto vyhlášku však výše uvedený NOZ ve svých závěrečných ustanoveních zrušil. Došlo tak k situaci, že příliš obecná a vágní ustanovení upravující zásady pro konkrétní výše finančního odškodnění nemajetkové újmy obsažená v občanském zákoníků byla zcela nedostatečná pro soudní i mimosoudní řešení sporů týkající se náhrady za nemajetkovou újmu. Z důvodu hrozící nepředvídatelné rozhodovací praxe, která naprosto odporuje základním zákonným principům právní jistoty a legitimního očekávání, bylo zjevné, že je potřeba potřeba tyto základní východiska rozhodovací praxe nějakým způsobem konkretizovat.

Praxe od roku 2014

Nejvyšší soud ve spolupráci se Společností medicínského práva, zástupci pojistitelů a několika dalších právnických a lékařských profesí, vypracoval za účelem předvídatelné a jednotné rozhodovací praxe  tzv. Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen jako „Metodika“). Z právního hlediska se sice nejedná o právní předpis mající závazný charakter, nicméně je zřejmé a dnes už i judikatorně (soudní praxí) potvrzené, že jde o důležitou pomůcku k naplnění zásady slušnosti ve smyslu § 2958 OZ.

Je však na místě zdůraznit, že i přes výše uvedené je Metodika stále pouze pomocný materiál a nelze jej v praxi používat bez dalšího. Výše finančních odškodnění je potřeba dále individualizovat v návaznosti na rozhodné okolnosti daného případu a další kritéria, jako jsou např. věk, majetkové poměry, dosavadní život, jejich společenské zapojení a další takto významné skutečnosti týkající se poškozených.

Menu